Jak cestovat v páru?

Ruku v ruce se touláme světem, s sebou máme jen to nejnutnější, všechno je krásné a sluncem zalité, hřeje nás láska a dobrá nálada nás neopouští. To by bylo opravdu krásné, ale realita je občas trochu jiná. Mě většinou bolí břicho nebo hlava a Lukyn poletuje tam a zpět, aby zachytil ty nejlepší záběry na kameru. Záda nás bolí od těžkých batohů a na nohách máme puchýře od neprošlápnutých pohorek. Naše plány se mění z minuty na minutu a my se snažíme všemu co nejrychleji přispůsobit… Přes všechny ty překážky je nám skvěle. Protože to všechno prožíváme společně. Díky takovým situacím vznikají ty nejsilnější vzpomínky, které nás stmelují a které nám zůstanou celý život. Jednou, až budeme staří, budeme u kafíčka vzpomínat na to, jak jsme jako mladí bezstarostně cestovali a užívali si volnosti. Co nám ale pomáhá, abychom na cestách ze sebe nezešíleli?

Být nad věcí

Pokud se na cestách něco nedaří, je důležité nebrat to jako tragédii. Nic si navzájem nevyčítat, párkrát se zhluboka nadechnout a pak situaci řešit s chladnou hlavou. Takhle toho vyřešíme mnohem více. Občas je hodně těžké být nad věcí, ale na druhou stranu jsme tu jen my dva, takže si musíme pomáhat a navzájem podporovat (i když si v hlavě říkáme, že JÁ bych to udělal/a lépe).

Být tolerantní

Ze začátku pro nás bylo těžké navyknout si na permanentní přítomnost jeden druhého. Oba jsme měli nějaké návyky, oba jsme byli zvyklí pracovat zvlášť a vidět se až ve volném čase. Teď spolu pracujeme, cestujeme a trávíme všechen volný čas. Každý máme trochu jiné názory a každý chceme něco trochu jiného… A na nás teď je, abychom to všechno dali dohromady a zároveň jsme byli oba spokojení.

starat se o sebe navzájem

Cestovatelé samotáři mají velkou výhodu při rozhodování. Na nikoho se totiž nemusí ohlížet. Pokud se ale něco přihodí, tak je mnohem lepší mít parťáka, který se o vás postará.

Náš příběh: Občas se nám přihodí, že máme naplánovaný skvělý výlet, počasí je jedničku, ale jednomu z nás najednou není dobře. Většinou bývám obětí já. Takže všechny plány jdou bokem a Lukyn se snaží vyjít mi maximálně vstříc, i když by nejraději lovil nové záběry na svou kameru. Jeden takový výlet byl ve městě Tauranga, kde jsme chtěli jít na Mt. Manganui. Už od rána mi nebylo dobře a neměla jsem náladu na nějaké velké pochoďáky. A tak jsme si udělali odpočinkový den na pláži a bylo o mě postaráno jako o princeznu.

Nehádat se na nejkrásnějších místech

Zrovna řešíme nějaký problém, rozhazujeme rukama a navzájem si vyčítáme každou blbost. Svět okolo nás najednou přestává existovat a zlost se dere napovrch. V ten moment je dobré si říct dost, nadechnout se a rozhlédnout se kolem sebe. Jsme na krásném místě! Proč si ho znepříjemnit kvůli špatné náladě?

Náš příběh: To jsme takhle byli na nádherném místě u jezera Pukaki na Jižním ostrově a z nějakého důvodu jsme se začali hádat. Tentokrát jsem hádku nerozpoutala já, takže jsem byla o to více zmatená co se děje. Normálně by se asi naše hádka stupňovala, ale v ten moment pro mě bylo důležitější rozhlédnout se kolem sebe a dál neřešit naše zbytečnosti… Prostě si jen sednout na břeh jezera a pozorovat tu krásu kolem sebe.

Být jeden tým

Ať jsme kdekoliv na světě, tak jsme tu jen my dva. Daleko od kamarádů, daleko od rodiny a daleko od normálního života. Proto máme na paměti, že nejdeme proti sobě, ale táhneme za jeden provaz. Ať se děje cokoliv.

Bavit se

Na začátku našeho novozélandského dobrodružství jsme si neužili tolik legrace, tak jako teď, protože jsme ještě neuměli podchytit předchozí body. Teď drobné trable házíme za hlavu a naše cestování je mnohem bezstarostnější a veselejší.

Poznámka pro všechny, kteří se chystají cestovat v páru… Co si budeme nalhávat, budete mít dobré dny, ale taky špatné dny. Pokud k sobě budete tolerantní a budete fungovat jako tým, budete se vám cestovat lépe a lépe.

Odebírej náš YouTube kanál