České Švýcarsko
Podzim je ve svém nejkrásnějším období žlutého padajícího listí a slunečních paprsků. Po dlouhé době se opět cítím jako dřív. Tak, jako jsem se cítila na Zélandu. Neohrožená, šťastná a vychutnávající si každý moment dne. Sedím na skále, Lukyn natáčí detaily podzimu a s výhledem na Pravčickou bránu přemýšlím o tom, proč je tady tak těžké odtrhnout se od toho kolotoče, který nás opět vcucnul a nepustil.
Brno –> České Švýcarsko
Je čtvrtek ráno a nemusíme do práce, je totiž státní svátek. Já i Lukyn necháváme všechny starosti v Brně, s čistou hlavou nastupujeme do vlaku a necháváme se unášet krajinou směrem do Českého Švýcarska. A i když všechno klape jak má, začínáme být trošičku nervózní. Tohle je totiž náš první pracovní výlet a nemůžeme nic podcenit a hlavně si nemůžeme na konci říct „No nic, tohle se nepovedlo, tak tohle nezveřejníme“… A tak zbytek cesty do Prahy promýšlíme, co budeme fotit a natáčet. Naštěstí se k nám v Praze připojili Hynek a Pavel , kteří patří ke zkušeným instagramerům a zbytek cesty byl už jen ve znamení pohody a dobré nálady.
Jetřichovice a nejkrásnější východ slunce
Ráno ještě nezačalo, ale my jsme už vzhůru. Stojíme na nejlepší vyhlídce pro zachycení východu slunce a čekáme, kdy už na nás vykoukne. Pod námi jsou malé vesničky lehce zahalené v ranním oparu, z lesů ze ozývají jeleni a sem tam nějakého zahlédneme na louce. Je to jako z pohádky… Ale jen do té doby, než přijede zájezd fotografů. Najednou jsme obklopeni stativy a ticho narušuje cvakání spouště. To ale nedokáže pokazit ten krásný pohled probouzejících se chaloupek. Jeleni už pomalu mizí v lesích a my si vychutnáváme poslední chvíle, kdy slunce všechno barví do oranžova.
Mariina Vyhlídka
Ráno si přivstat na východ slunce a večer si počkat na západ slunce. Tohle je více méně náplní našeho celého výletu. A stálo to za to. Sice západ slunce není tak poetický jako dnešní východ, ale stejně… Na tohle si stojí počkat. Mariina vyhlídka je součástí Jetřichovických vyhlídek, takže komu nestačí jeden výšlap, muže jich zdolat mnohem víc během jednoho dne 🙂
Edmundova soutězka a Niágary na špagát
Projíždět se po klidné hladině řeky Kamenice je balzám jak pro duši, tak i pro oči. I když jsme byli teprve na začátku tůry, tak jsme byli rádi, že si můžeme na chvíli odpočinout a nechat se vést. Společnost nám dělal gondoliér, který nám zároveň pověděl pár zajímavostí, dvě pohádky a několik vtípků… A pak najednou zatahal za lanko nad řekou a zleva vytryskl vodopád. Vodopád byl srandovní, ale příjemné zpestření.
Pravčická brána
Další významnou zastávkou je legendární Pravčická brána. Měla jsme představu, že dojdeme k obrovské skále, kde sice budou turisti, ale nic víc. Opak je pravdou… Informační centrum, toalety, restaurace, okýnko s párkem v rohlíku a posezením nás mile překvapili… Ideální místo pro čekání na západ slunce. Jediné co si musíme pohlídat je, kdy správce areálu uzavírá bránu. Kvůli západu slunce tam musíme s klukama zůstat co nejdéle. Takže jsme nakonec na vyhlídce úplně sami a tak vznikají jedny z nejkrásnějších fotek a záběrů do videa. Správce nás sice už zamčel, ale ochotně nám opět odemčel bránu a odcházíme nadmíru spokojení. Den jsme završili na vynikajicí večeři a pivu v pivovaru Falkenštejn.
A právě tady je ten moment, kdy jsem si uvědomila, jak je krásné být zase ve smém živlu a cestovat. I když jen po Česku. Nejde o to kde přesně jsem, ale co zažívám.
Kde se ještě inspirovat na výlety?
