12 měsíců na cestách a mých 12 ponaučení

Moc dobře si pamatuji ten pocit, když jsme před rokem přiletěli na Nový Zéland. Byli jsme unavení z cesty, ale zárověň tak štastní. Už v ten moment, kdy jsme seděli na lavičce před letištěm v Christchurch, jsme moc dobře věděli, že se nám splnil velký sen. A věděli jsme, že ať nás čeká cokoliv, tak to bude zážitek na celý život. Teď sedím doma v autě a s úsměvěm na rtech vzpomínám na to, co všechno jsme tady zažili, kolik jsme se toho naučili a jak moc jsme dospěli. Jako bychom tu prožili celý život, protože těch zážitků je neuvěřitelné množství. Zároveň jsme se naučili spoustu věcí, které bychom doma vůbec neřešili. Tohle jsou některé z nich…

1. Dejte na rady domorodců

Místní prostě nejlépe vědí, co mají ve své domovině dělat a na co si mají dát pozor. Takže když nám několikrát říkali, ať si dáváme bacha na novozélandské sluneční paprsky, tak se prostě musíme namazat opalovacím krémem a to nejlépe padesátkou. To jsme pochopili až po třetím spálení zad. Sluneční paprsky nehřejí ani nepálí, ale nepříjemně bodají do kůže. Takže opalovací krém je kamarádem číslo jedna.

Nebo když nás několikrát upozorňovali, ať v zimě nejezdíme na Mt. Taranaki, protože tam není ideální počasí pro turistiku, tak jsme raději nejeli. S novozélandským počasím a horami není radno si zahrávat.

2. Sebepromyšlenější plán někdy nevýjde

V poslední době jsme machři přes nevydařené plánování. Ono se říká, že když člověk plánuje, Pánbůh se směje, ale už toho bylo trochu příliš. Takže na to kašleme a na cestách se přizpůsobíme aktuální situaci. Ušetříme tak čas i naše nervy.

banner-4.png

3. Zpráva na Facebooku není totéž, co pokec u kafé s nejlepší kámoškou

Bez pořádné Wi-fi a s 12-ti hodinovým posunem je v nadlidských sílách udržet kamarádské vztahy na dálku, tak jak jsem tomu byla zvyklá doma. Všechny radosti a trápení nemůžu hned ventilovat svým nejbližším a když už, tak jen ve zkrácené formě. Bez detailů, bez emocí, jen v pár větách se smajlíky ve zprávě na Facebooku. Ze začátku to bylo hodně těžké a někdy mi z toho bylo až smutno, ale časem jsem pochopila, že to prostě jinak nejde. A až se vrátím, tak strávím asi 10 hodin u kávy/vína se svýma kámoškama!

4. Není nutné navštívit všechny turistické atrakce

Na každý výlet si připravuji seznam nejzajímavějších míst, které musíme navštívit. Někdy je jich málo, někdy nemáme šanci všechno stihnout. Takže jsem se smířila s tím, že občas neuvidím úplně všechno, ale o to víc si vychutnávám to místo, kde momentálně jsem.

5. Je těžké najít nové opravdové přátele

Na našich cestách potkáváme spoustu skvělých lidí a proto je občas težké uvědomit si, že každý má namířeno někam jinam a že se naše cesty už asi nikdy nestřetnou. S některými strávíme jen pár dní v kempu a potom ať chceme nebo ne, tak se musíme rozloučit. Ale je pár lidí, kteří se stali našimi kamarády a věřím, že toto přátelství Novým Zélandem neskončí.

6. Čím méně věcí, tím lépe

Po dvacátém výletu mi došlo, že mít s sebou batoh plný věcí, u kterých si řeknu “To se může hodit”, se moc nevyplácí. Batoh je potom obrovský, těžký, mě z něj bolí záda a dobrá nálada je dříve nebo později stejně pryč. Proto jsem si udělala seznam nejnutnějších věcí, které mi nesmí na výletě chybět.

Co mám v batohu na jednodenní výlet:

  • Jídlo (Musli tyčinky, jablko, sendvič, čokoládu, sušené ovoce)
  • Vodu
  • Náhradní ponožky a tričko
  • Softshellku
  • Multifunkční čelenku, čepici
  • Mini opalovací krém
  • Acylpyrin na únavu, Ibalgin na bolest (Pozor, nejíst je zároveň)
  • Mini lékarničku
  • Malou placatku slivovice (na žaludek nebo jako dezinfekci na odřeniny)
  • Mobil a foťák

7. Nejlepší zážitky jsou zadarmo

Moje nejlepší zážitky roku 2016 jsou noc na zasněžené Sunrise Hut, prolézání jeskyní v Arthur Pass, pozorování obrovských hvězd u Lake Tekapo, nádherné východy slunce nad Cape Kidnappers a nezapomenutelný pohled na Mt Cook a ledovec Franz Josef. Náklady na tyto zážitky jsou 0$ a zůstanou v mém srdci už navždy. Takže pokud na nějaké komerční turistické atrakce nemáte peníze, tak nebuďte smutní, příroda nabízí tolik krás, že stačí mít jen otevřené oči dokořán a užívat si krásných chvil.

8. Všechno se dá vyřešit a brát s humorem

Zatím jsme dokázali ze všech situací vybruslit bez vážnějších problémů. Co nám hodně pomáhá, když už nastane nějaká nemilá situace? Na chvíli se zastavit, uklidnit se, nadechnout se a teprve potom začít řešit problémy. S chladnou hlavou toho totiž více vyřešíme a někdy se u toho i dost nasmějeme.

9. Dlouhodobé cestování není dovolená

Před cestou na Zéland jsem měla pocit, že jedu na roční dovolenou. Omyl. I na cestách, hlavně těch dlouhodobých, člověk musí vydělávat peníze, vařit, prát, uklízet, chodit na nákup potravin, platit za nájem a spoustu jiných běžných záležitostí… Jen s tím rozdílem, že jsme v jiné zemi, kde máme stále co objevovat, takže se rozhodně nenudíme.

10. Člověk si zvykne na všechno

Ano, je to opravdu tak. Člověk si zvykne na všechno. Před rokem jsem všude četla, jak je super vystoupit ze své komfortní zóny a zažít něco nového. Dlouhou dobu jsem to nemohla pochopit, protože jsme bydleli na 6 m² v našem autě, sprchovali se ve veřejných sprchách (kde byl průvan), zeleninu jsem viděla jen na obrázcích (protože jedna paprika tady stojí minimálně 2 NZD to je přes 30 Kč), neomezený Internet je jako ze sci-fi filmu a rodina i kamarádi mi chyběli takovým způsobem, že jsem si nedokázala představit strávit celý rok na druhém konci světa.

Dnes beru naše auto jako nejpohodlnější ložnici na světě a průvan ve veřejných sprchách bývá fajn osvěžení po rozpařaném dni.

11. I když je svět sebekrásnějši, tak se vždycky těším domů

Cestování a poznávání cizích zemí je krásná věc. Člověk se hodně přiučí, uvidí krásná místa, otrká se, pozná plno skvělých lidí, zjistí, že by měl být pokornější, že by neměl brát všechno tak automaticky a nakonec zjistí, že doma je jen jedno místo na světě. Je to tam, kde je rodina a kamarádi. Asi to neplatí pro všechny, ale já to tak cítím. Vím, že cestovat budu dál. Vím, že jinde se žije lépe, ale taky vím, že se vždycky vrátím domů. Tam, kde voní čerstvě napečené buchty od mamky… Tam, kde mám kamarády, kterým se můžu se vším svěřit… Tam je pro mě doma!

12. Vánoce v teple nejsou Vánoce

Mám za sebou druhé Vánoce u protinožců a s klidným svědomím musím říct, že neměli vůbec žádné kouzlo. Mám ráda Vánoce, kdy svařák voní na každém kroku, doma zdobíme perníčky, venku je chladno, každý čeká na sněhovou nadílku, koledy zní všude kolem nás a dárky nosí Ježíšek. Jsem ráda, že jsem měla možnost vyzkoušet si letní Vánoce, ale už se těším na ty příští, které si vychutnám mnohem více.

Odebírej náš YouTube kanál

Odebírej náš YouTube kanál

Sdílejte pomocí... Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestShare on LinkedIn

5 thoughts on “12 měsíců na cestách a mých 12 ponaučení

  1. Franta says:

    Dobré potřehy, zrovna letos o vánocích jsem si říkal, jaké by to bylo slavit vánoce v teple a je pravda, že po přečtení bodu 12 a mém zamyšlení že to jsou také důvody co by mi chyběli v exotice 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *