Měsíc a půl na Novém Zélandu

Čas letí jako voda a my jsme už celý měsíc a půl v Christchurch (Nový Zéland). Obešli jsme všechny nezbytně nutné úřady, sehnali si přechodné bydlení, koupili si koloběžky, oslavili advent a Vánoce, koupili si auto pod stromeček a nakonec přivítali rok 2016 na pláži. Mezi tím vším jsme ale nezaháleli a poznávali město, památky, kulturu a místní lidi tzv. kiwáki, jak si sami s oblibou říkají. Každý den byl pro nás nový a plný zážitků, které jsme ani nestačili pořádně vstřebat. Některé byly hodně překvapující, na jiné jsme byli připraveni, ale stejně nás zaskočily. A proto se s vámi ráda podělím o naše poznatky 🙂

Plastové dolarovky

Stojíme na letišti v Christchurch se dvěma obřími krosnami co váží asi tunu a nevíme kam jít. V kapsách nemáme žádné dolary a tak naše první kroky vedou k bankomatu, abychom si mohli koupit lístek na autobus. Těšili jsme se, že poprvé uvidíme novozélandské dolary. Mě bankovky zajímali o něco víc, protože mám doma nástěnku s bankovkami skoro z celého světa. Ano, jsem sběratelka bankovek. A tak jsem byla zvědavá, jak budou dolarovky vypadat. Bankovky byly pěkně hlaďoučké a vyžehlené, jako nové. Později jsem se dočetla, že Nový Zéland nahrazuje klasické papírové bankovky plastovými. Proto pořád vypadají jako nové. Přední strana bankovky vyobrazuje významnou osobnost spojenou s Novým Zélandem, ale na zadní straně nás překvapil tučňák, kachna nebo novozélandský ostříž (karearea). Nejraději však máme pětidolarovku s tučňákem, protože tučňáci jsou fešáci 🙂

Novozélandská pětidolarová bankovka

Hobit a Pán prstenů

Čekala jsem, že Pán prstenů a Hobit budou hlavním lákadlem v obchodech se suvenýry. Omyl, jediné co jsme zatím viděli, byl jeden živý Gandalf a poštovní známky s postavami z těchto filmů. Co mě ale zarazilo bylo to, když jsme viděli malého kluka hrát si na Gluma. Byl opravdu přesvědčivý.

Kiwáci

Místní obyvatelé jsou milí usměvaví lidé. Hrdě o sobě říkají, že jsou Kiwáci, ale vypadají trochu jako trestanci. Celé ruce, nohy a krk si obvykle zdobí tetováním. Někteří se tetují méně, někteří barvami na těle nešetří. Teď je tady konečně léto a tak potkáváme Kiwáki naboso v teplákových kraťasech a volném tričku. Na módu si moc nepotrpí, a tak volí pohodlné a sportovní oblečení. 

Nalezeno na webu 500px.com

Kiwáci jsou ale různí. Jedni jsou Maorové, ti tvoří menšinu a pak tu jsou potomci evropanů především z Anglie. Maorové nejsou žádní střízlíci a jejich ženy už tuplem ne. Jsou menší postavy, tmavší pleti a robustnějších rozměrů, takže každý vypadá jako zápasník.

Země dlouhého bílého mraku

Když přijížděli první Maorové na Nový Zéland, první co prý viděli byl dlouhý mrak. Proto tuto zemi pojmenovali Aotearoa, neboli země dlouhého bílého mraku. Bohužel měli pravdu. Už při příletu jsme netrpělivě vyhlíželi z okýnka letadla pohádkovou krajinu, ale viděli jsme jen obrovský dlouhý bílý mrak. A za ten měsíc co jsme tady, bylo těchto dlouhých bílých mraků opravdu požehnaně.

Aotearoa – Země dlouhého bílého mraku

Nová vlajka

Při procházkách ulicemi města jsme si všimli, že všude jsou vlajky. Nebyly to státní vlajky ale byly jim dost podobné. Netušili jsme o co jde, ale byl okolo toho velký mumraj v televizi, novinách i na ulicích. Pak jsme přišli na to, že Kiwáci hlasují o nové podobě státní vlajky. Chtějí se zbavit koloniální éry a symbolu Velké Británie, a tak v prosinci vybírali návrh. Na jaře proběhnou další volby, kde rozhodnou o tom, jestli nový návrh nahradí současnou vlajku. Sama jsem zvědavá jak to dopadne.

Současná vlajka Nového Zélandu

Návrh nové vlajky

Jízda na levé straně

Ano, víme to a věděli jsme to! Dokonce jsme byli přesvědčeni, že jsme na to zvyklí z Anglie, i když jsme tam ani jeden neřídili auto. Bez auta tady člověk neudělá ani Ň, proto jsme si domluvili předkupní prohlídku našeho budoucího auta. Když Lukyn nečekaně usedal za volant auta s automatickou převodovkou, asi zapomněl na všechny silniční pravidla a soustředil se více na to, abychom čelem neprorazili přední sklo. Proto hned při prvním výjezdu z parkoviště najel do pravého pruhu. Jediný kdo měl vyděšený výraz jsem byla já, takže všechno bylo asi pod kontrolou.

Náš dům, náš hrad… naše auto

Určitě nás potká ještě mnoho zajímavých situací, ale o tom zase někdy příště. Teď se jdu opět věnovat životu na druhé straně země od domova i od Vás, čtenářů.

Odebírej náš YouTube kanál