Život v autě: Moje auto, můj hrad

Dnešním dnem začínáme osmý měsíc bydlení v našem autě. Třikrát hurá… Přežili jsme ve zdraví a pořád se máme rádi, i když si Lukyn někdy myslí opak. Zatím jsme si prošli několika fázemi bydlení a myslím si, že další fáze ještě přijdou… Z počáteční eufórie štěstí jsme volně přešli (asi po půl roce) k vyčerpávajícímu hledání bytu (kde bychom se na zimu ohřáli). Teď je zima a my se těšíme, až bude zase jaro a noci budou o něco teplejší.

Dneska se tedy rozepíšu o naší první fázi, kdy bylo všecho krásné a sluncem zalité. Přesouvám se do prosince 2015…

Fáze č. 1 – Milujeme bydlení v autě

Máme nové auto… velké, staré a nejlepší na světě. Původně bylo osmimístné a určené pro obrovské maorské rodiny. My ho teď máme upravené pro přespání a pro jakž takž normální život. A tak jako spousta jiných mladých páru, které si zařizují svůj první byt, tak i my si zařizujeme své první auto. Já vymýšlím, jak hezky zavázat záclonky, kam si dáme rámeček s fotkou našich kamarádů, kde budu vařit, kam si budu odkládat náramky, naušnice, šminky a ostatní blbinky. Mezitím Lukyn dělá to stejné, akorát v pánské verzi. Takže měří, přeměřuje, řeže, zase měří a pak je z toho náš super stůl, který nám většina cestovatelů závidí. Všechen svůj volný čas trávíme v autě… Když to beru zpětně, nemuseli jsme to tak přehánět, ale znáte to. Novou věc si musíte užít na maximum. Proto si odpolední sváču a pivko vychutnáváme u našeho nového stolku a pochvalujeme si, jak to máme pěkné a jak se nám bude parádně cestovat. Kolemjdoucí na ulici na nás zvědavě koukají přes okýnka a nechápou, proč jsme celý den zavření v autě. Po dvou dnech si nás přestávají všímat a berou nás jako součást interiéru.

S prvním výletem přichází i první noc v autě. Je to romantika jako hrom… Ležíme na posteli a stropním okýnkem pozorujeme hvězdy. Nejraději bychom se na oblohu plnou obřích hvězd dívali celou noc. Bohužel se tady počasí mění tak rychle, že nechceme riskovat noční spršku a tak před spaním zavíráme stropní okno. Spokojení a utahaní se zavrtáváme do našeho nového pelechu a než usneme, tak ještě chvíli pozurujeme obrovskou Mléčnou dráhu. Je to pohled k nezaplacení.

Brzy ráno nás probouzí slunce a zpěv ptáků… je to mnohem lepší než ten protivný budík. Protože jsme si usmysleli, že v autě bude i pracovna, tak nám nezbývá nic jiného, než každý den poskládat postel a napříč zapasovat desku (mám na mysli náš stůl, na který jsme velice hrdí a o kterém pořád píšu). Na začátku nám ranní přestavba auta zabrala dost času, ale postupně se den co den zlepšujeme. Rozdělili jsme si role, vymysleli pár vychytávek a čas strávený skládáním postele jsme zminimalizovali na 5 minut. Troufám si říct, že teď to zvládáme i rychleji.

Hned v prvním týdnu cestování přišla “velká” překážka… Kde budeme sušit prádlo? Když jsme v kempu, tak vyprané prádlo rozvěšuji na stromy a plotky okolo auta. Sice to není nejlepší způsob, ale už jsme si na ledacos zvykli. Zásadní problém nastane, když chceme brzy vyrazit na cestu. Prádlo je mokré a nesmí zasmrádnout! Není nic horšího, než chodit v zatuchlém tričku mezi lidmi. Tím pádem v autě vzniká nová místnost… sušárna. Mezi madla na držení, která jsou po stanách auta, jsme natáhli prádelní šňůru a můžeme vesele sušit i za jízdy. Problém č.1 vyřešen!

V létě se prostě cestuje jedna báseň a jakákoliv překážka se dá lehce zvládnout. V zimě to je o dost náročnější, ale o tom zase někdy jindy.

Pokračování příště…