Kapitola 1: Jsme opět na cestách…

Opustili jsme zátoku Hawke’s bay, která nám byla domovem dlouhé dva měsíce. Vydělali jsme si peníze na další cestování, okusili těžkou práci na jahodové farmě, posbírali několik tun jablek, poznali dobré i špatné lidi a teď je čas jít dál. Všechno zůstává za námi. To dobré si necháme ve svých vzpomínkách a na to špatné zapomeneme. Teď už sedíme v autě, z repráků nám hraje Avicii, vítr spuštěnými okýnky proudí do auta, slunce ostrými paprsky svítí na cestu a zvýrazňuje barvy podzimu. Krajina za okénky auta se rychle mění. Moře vystřídalo hory, hory vystřídaly husté lesy a lesy vystřídaly malé zelenkavé kopečky. Najednou se před námi rozprostřelo největší jezero Nového Zélandu – Taupo.

Taupo

Obloha je jako vymetená, jen jeden mrak se drží nad sopkou Ruapehu, a tak se kocháme výhledem. Nikam totiž nespěcháme… Společnost nám dělá hejno otravných racků, pár kachen, několik štěbetavých vrabců a dvě nádherné černé labutě. Novozélandská města nemáme moc v oblibě, protože jediné co je na nich zajímavé jsou obchody (a ty se stejně pořád opakují). Prohlídku centra necháváme na druhý den, protože podle předpovědi má pršet od rána až do večera. Na řadu přichází plán B (krycí název: Zábava v dešti). Na projížďku na kánoích byly moc velké vlny, čtyřkolky byly moc drahé a projížďka na jachtě nás nelákala, takže jsme si vybrali lenošení/odpočinek v termílních lázních. Prohřáli jsme svá těla, párkrát si zašli do sauny a vychutnali si déšt v teplém bazénku. Tohle byl relaxační den, po kterém jsem toužila celé dva měsíce, když jsme pracovali na farmě. Kdyby předpověď neukazovala déšť až do dalšího týdne, tak bychom si ještě zašli na Mt. Tauhara, ze které je prý vidět na Pacific i na Tasmanovo moře. Byl to tip od místního zahradníka, kterého jsme potkali v sauně. Opět jsme si potvrdili, že ty nejzajímaější místa nejsou v průvodcích, ale buď na ně musíte natrefit nebo si nechat poradit od místních. Tak snad příště.

Thermal explorer highway

Wonderland Wai-o-tapo – Champange pool

Tryskající gejzíry, střídají bahenní jezírka a přírodní bazénky s horkou vodou… Tu správnou atmosféru doplňuje pára, která je všude kolem nás a smrádek síry nám připomíná, že nemáme na nic sahat, jinak se opaříme. Tohle všechno jsme viděli cestou z města Taupo do města Rotorua. Je to skvělé dobrodružství a já jsem zase ze všeho paf. Tohle je ideální místo pro hrochy jako jsem já, kteří se rádi válí v horké vodě a v ten moment jim nic nechybí a jsou nejšťastnější lidi na světě. A úplně nejlepší je, když je to zadarmo. Na téhle trase (mezi městem Taupo a Rotorua) je plno příležitostí si takto zdarma zalenošit nebo se za poplatek projít přírodou plnou bahenních jezírek, gejzírů a sirných jeskyní.

Počasí nám moc nepřeje, ale i tak si to dokážeme užít plnými doušky. Oblečení sušíme na předních sedadlech a většinu cesty máme zamlžená okýnka, ale to k tomu patří. Kdo ví, kdy se nám zase poštěstí takhle bezstarostně žít.

Pokračování příště…